Chodsko

Chodsko (něm. Chodenland) je historická etnografická oblast v okolí západočeského města Domažlice.

Historie:

Chodové byli svobodní sedláci, kteří měli za úkol vykonávat ozbrojenou strážní službu české západní hranice. Zajišťovali neměnný průběh hranice a bezpečný provoz na obchodní stezce vedoucí do bavorského městečka Furth im Wald. Za tuto službu získali ve 14. až 17. st. panovnické výsady, které jim dávali výjimeční postavení ve feudálním systému.

Ve sředověku Chodové obývali oblast od Domažlic na jihu po  Bor, Tachov a Planou na severu.

V letech 1325 - 1612 obdrželi Chodové celkem 24 privilegií. Nejdůležitějšími byly osobní svoboda a poddanství pouze králi. Měli i vlastní samosprávu. Odhaduje se, že strážní službu zajišťovalo pouze celkem asi 320 sedláků s rodinami.

Po poražení chodského povstání v roce 1695 byl v Plzni popraven vůdce odbojných sedláků Jan Sladký Kozina

Označení Chod má svůj základ ve slově chodit.

Současnost:

Chodsko má doposud velmi bohaté lidové tradice. Zachoval se zde pestrý lidový kroj a bohatý folklór, který je ovlivněn folklórem bavorským. Zachovalo se i chodské nářečí a zvyky. Charakteristickým hudebním nástrojem jsou dudy. Lidový folklór připomínají různé slavnosti např. Chodské slavnosti v Domažlicích.

Zachovala se i původní lidová architektura, např. ve vesnicích Mrákov, Postřekov, Trhanov a Klenčí pod Čerchovem.

Dodnes jsou živá různá lidová řemesla - krajkářství, paličkování nebo výroba tradiční lidové keramiky s typickým chodským vzorem, nebo výroba typické chodské speciality - chodské koláče, toč nebo bác.

Domažlice (Taus)

Jsou okresním městem Plzeňského kraje a centrem regionu Chodsko. Město se rozkládá na potoce Zubřina. Historicky cenné městské centrum je  městskou památkovou rezervací. 

Postřekov 

Dnešní Postřekov se skládá ze dvou částí: Postřekova a Mlýnce.
Postřekov je obec typicky chodská a byla vždy česká. Naproti tomu obec Mlýnec byla do roku 1945 německá. Mlýnec je připomínán již roku 1379 jako poddanská ves pivoňského kláštera a poběžovického panství. V roce 1946 byli Němci vysídleni a Mlýnec byl osídlen převážně rodinami z Postřekova. Obě obce dělily od sebe louky a Mlýnecký potok. Tento prostor byl od začátku šedesátých let postupně zastavěn novými rodinnými domky a tím se obě vesnice propojily v jeden celek.

V Postřekově dnes žije 1170 obyvatel. Obec je v současnosti známa výrobou látek z přírodních materiálů a krajkářstvím. V Evropě (ale i v Indii) ji proslavili hlavně řemeslníci; zedníci-šamotáři a komínáři.
V obci, tak jako i na celém Chodsku, jsou stále živé lidové tradice. Zvláště slavení masopustu v Postřekově je pověstné svým čtyři dny trvajícím veselím. Pod obcí směrem na Klenčí je přírodní rezervace Postřekovské rybníky. V tomto útvaru se nachází vzácná fauna a flóra, kterou jinde v Čechách nenajdete. Rezervace byla 25. září 1990 vyhlášena jako chráněný přírodní výtvor.

Trhanov 

Malá vesnice ležící cca. 20km od Pivoně. Nachází se zde zámek, který dal vybudovat v letech 1676-1677 Volf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu (alias Lomikar).
Prostý barokní zámek byl původně jednoposchoďový. Pozdější držitelé zámku Stadionovi zámek podstatně rozšířili. V roce 1810 zámek po požáru nechal opravit a znovu rozšířit (přibylo druhé poschodí) rakouský státní kancléř a ministr zahraničí Jan Filip Stadion. Od té doby nedoznal zámek výraznějších změn.
Za služby panovníkovi se Chodové těšili řadě privilegií. Ta jim dávala právo svobodně nakládat se svými statky, stěhovat se volně ze vsí do Domažlic, byli osvobozeni od roboty, placení cel a daní. Měli vlastní samosprávu, kterou si sami volili. Ale tak, jak s postupnou kolonizací pohraničního lesa klesal význam chodské strážní služby, ztrácela už od 16. století na významu i chodská privilegia. Boj Chodů vyvrcholil v 17. století sporem s rodinou Lamingenů, které byly po bitvě na Bílé hoře r. 1620 prodány chodské vsi do dědičného držení. 

Zakladatel zámku se zapsal do českých dějin jako odpůrce Chodů při jejich povstání, kterým vyvrcholil jejich spor o zachování starých privilegií. Nakonec byl jejich odpor zlomen popravou jejich vůdce Jana Sladkého Koziny 28.11.1695 na plzeňském popravišti.

Během následujících desetiletí upadli Chodové do zapomění. Nově Chodsko objevili až spisovatelé druhé poloviny 19. století - Božena Němcová, K. J. Erben a po nich zejména Alois Jirásek.
Studiu dějin Chodska a zdejší folklórní tradice se věnovali chodští rodáci - spisovatel J. Š. Baar, národopisec J. F. Hruška, hudebník Jindřich Jindřich. Spisovatel Jan Vrba věnoval část svého literárního díla vykreslení přírody rodného Horního Chodska.                                                                                                                                

Statek Jana sladkého Koziny v Újezdě 

49°26'6.81"N 12°52'22.75"E
Statek Jana Sladkého Koziny spolu s jeho pamětní síní se nachází ve vesnici Újezd.