Horšovský Týn
Nachází se po obou stranách řeky Radbuzy. Historie tohoto města sahá až do 10. století, kdy zde stávala kupecká osada. Po vzniku pražského biskupství - po roce 973 - se celá oblast stváv majetkem této instituce se správou v nedalekém Horšově. Dle zdejší vesnice získalo město svůj název: Horšovský Týn.
Svým hospodářským a stategickým významem zastínil Týn postupně ve 13. století Horšov. V pol. 13. století přenesl biskup Jan III. z Dražic sídlo svého panství z Horšova do Týna, který od Horšova obdržel jméno. Sídlem biskupa však nebyla původní kupecká osada na pravém břehu, ale neklidná doba si vyžádala stavbu pevného hradu na výhodnějším místě - na strmě se zvedajícím levém břehu Radbuzy. V jeho podhradí vznilo nové jádro osídlení.
Zakládací listina města se nezachovala, psaná privilegia získal Horšovský Týn až roku 1406 od arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka. To už bylo město půl století obehnáno pásem hradeb. Jejich pevnost se osvědčila v době husitských válek, kdy byly hrad a město několikrát obléhány, v roce 1422 a 1431. To již byl zástavním držitelem panství Zdeněk z Drštky.
V roce 1542 získali město a celé panství Lobkovicové, jeden z nejvýznamnějších panských rodů v Čechách. Začátek jejich panování však nebyl příliš šťastný. V roce 1547 postihl hrad a město katastrofální požár. K překonání následků požáru přistoupili Lobkovicové s renesanční velkorysostí. Na místě biskupské falce vyrostl rozlehlý, pohodlný zámek ve stylu severoitalské renesance. Také měšťanské domy získaly renesanční podobu.
Hospodářské podnikání Lobkoviců přineslo městu rozkvět, i když měšťané vedli s vrchností neustálé spory o výši poddanských povinností. Lobkovicové panství však bohatlo, patřilo na přelomu 16. a 17. století mezi 10 největších dominií v Čechách. Nebylo tedy divu, že po porážce stavovského povstání, jehož se Vilém st. z Lobkovic aktivně účastnil, projevil o panství zájem jeden z nejbližších důvěrníků bělohorského vítěze císaře Ferdinanda II. - hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. Získal ho velmi lacino v roce 1622 a v držení této rodiny zůstává až do roku 1945. Pro město samotné byla změna pána určitou výhodou, protože mocný majitel dovedl město ochránit před průtahy a ložírováním žoldnéřů. A tak až na sklonu třicetileté války utrpěl Horšovský Týn značné škody při tažení švédských vojsk.
Po třicetileté válce zaznamenal Horšovský Týn opět pozvolný rozvoj. Nebylo to však už město ryze české, v průběhu 2. pol. 17. století a zejména v 18. století byla dovršena germanizace Horšovského Týna.
Zlepšující se hospodářská situace se projevila i ve zvýšené stavební aktivitě. Město dostalo barokní a rokokovou podobu, kterou si historické jádro zachovalo dodnes. Od roku 1849 až do roku 1960 (111 let) byl Horšovský Týn okresem.
Významným rokem v historii je pro Horšovský Týn rok 1945. Dne 5. 5. 1945 v 19,38 hodin byl Horšovský Týn osvobozen Americkou armádou.
V roce 1953 bylo historické jádro města, s řadou gotických a renesančních domů, prohlášeno jako jedno z prvních měst v Čechách městskou památkovou rezervací.
Od 1. 1. 2003 se stává Horšovský Týn obcí s rozšířenou působností.
ržitelem panství Zdeněk z Drštky.
V roce 1542 získali město a celé panství Lobkovicové, jeden z nejvýznamnějších panských rodů v Čechách. Začátek jejich panování však nebyl příliš šťastný. V roce 1547 postihl hrad a město katastrofální požár. K překonání následků požáru přistoupili Lobkovicové s renesanční velkorysostí. Na místě biskupské falce vyrostl rozlehlý, pohodlný zámek ve stylu severoitalské renesance. Také měšťanské domy získaly renesanční podobu.
Hospodářské podnikání Lobkoviců přineslo městu rozkvět, i když měšťané vedli s vrchností neustálé spory o výši poddanských povinností. Lobkovicové panství však bohatlo, patřilo na přelomu 16. a 17. století mezi 10 největších dominií v Čechách. Nebylo tedy divu, že po porážce stavovského povstání, jehož se Vilém st. z Lobkovic aktivně účastnil, projevil o panství zájem jeden z nejbližších důvěrníků bělohorského vítěze císaře Ferdinanda II. - hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. Získal ho velmi lacino v roce 1622 a v držení této rodiny zůstává až do roku 1945. Pro město samotné byla změna pána určitou výhodou, protože mocný majitel dovedl město ochránit před průtahy a ložírováním žoldnéřů. A tak až na sklonu třicetileté války utrpěl Horšovský Týn značné škody při tažení švédských vojsk.
Po třicetileté válce zaznamenal Horšovský Týn opět pozvolný rozvoj. Nebylo to však už město ryze české, v průběhu 2. pol. 17. století a zejména v 18. století byla dovršena germanizace Horšovského Týna.
Zlepšující se hospodářská situace se projevila i ve zvýšené stavební aktivitě. Město dostalo barokní a rokokovou podobu, kterou si historické jádro zachovalo dodnes. Od roku 1849 až do roku 1960 (111 let) byl Horšovský Týn okresem.
Významným rokem v historii je pro Horšovský Týn rok 1945. Dne 5. 5. 1945 v 19,38 hodin byl Horšovský Týn osvobozen Americkou armádou.
V roce 1953 bylo historické jádro města, s řadou gotických a renesančních domů, prohlášeno jako jedno z prvních měst v Čechách městskou památkovou rezervací.
Od 1. 1. 2003 se stává Horšovský Týn obcí s rozšířenou působností. Anenská pouť
Každoročně koncem července se v Horšovském Týně koná Anenská pouť, na které můžete navštívit mimo různých atrakcí také staročeský jarmark. Na náměstí vystupuje mnoho skupin všech žánrů i velké množství skvělých zpěváků.
Hrad a zámek Horšovský Týn
V nedalekém Horšově stával již ve 12. století opevněný biskupský dvorec, který asi v polovině 13. století přestal z fortifikačních důvodů vyhovovat požadavkům své doby. Proto byl na skalnatém ostrohu v blízké kupecké osadě zvané Týn – později Horšovský - jedním z pražských biskupů vystavěn opevněný raně gotický hrad kastelového typu. Ten je dnes patrný v interiérech, z nichž je nejcennější raně gotická kaple.
Po husitských válkách hrad přechází z církevních rukou do rukou světských feudálů. Jako jedni z prvních šlechtických rodů sem přicházejí Ronšperkové, páni z nedalekých Poběžovic. Okolo roku 1535 toto panství získal od nich do svého držení významný český rod pánů z Lobkovicz.
Prvním byl Jan mladší Popel z Lobkovicz, který zastával významné úřady v zemi a těšil se přízni krále Ferdinanda I. V roce 1547 vznikl ve městě rozsáhlý požár, který se rozšířil i na hrad a vážně jej poškodil. O tři roky později nechal Jan přestavět toto polorozbořené sídlo na zámek v novém, tehdy moderním renesančním slohu. V této podobě se zámek dochoval až do dnešní doby. Dědic Jana Popela syn Vilém byl odsouzen za účast na Stavovském povstání k trestu smrti a ke konfiskaci majetku. V roce 1623 panství koupil za nepatrný obnos jako levný pobělohorský konfiskát štýrský hrabě Maximilian Trauttmansdorff – císařský diplomat. Trauttmansdorffové vlastnili zámek více než 300 let až do roku 1945, kdy na základě Benešova dekretu správu nad ním převzal stát.
Hrad a zámek Horšovský Týn je cenný tím, že po renesanční přestavbě v 16. století nebyl již později přestavován, až na drobné úpravy na zadním nádvoří při poslední rekonstrukci na konci 19. století.
V roce 1996 byl celý areál pro svoji nesmírnou historickou hodnotu prohlášen Národní kulturní památkou. Do tohoto areálu patří nejen hlavní zámecká budova, ale i budova purkrabského paláce a téměř čtyřiceti hektarový přírodně krajinářský park s Glorietem, Loretánskou kaplí a Vdovským domem. Dnes se zámek řadí k nejvíce zpřístupněným památkovým objektům u nás. V hlavní sezóně nabízí návštěvníkům čtyři návštěvnické okruhy s celkovou dobou prohlídky přes 4 hodiny.
Zámecký park
Zámek v Horšovském Týně je obklopen zámeckým parkem, který je proslulý mnoha vzácnými dřevinami.
Kostel sv. Petra a Pavla
Na náměstí Republiky byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu. po r. 1708 byl zbarokizován, zařízení kostela pochází z 1. čtvrtiny 18. století, stejně jako i varhany s třídílným korpusem.
Věž tohoto kostela umožňuje návštěvníkům překrásnou vyhlídku po okolním kraji. Zpřístupněna veřejnosti je od 1.7. do 31.8. každý den kromě pondělí od 9.00-12.00 a 13.00-16.00 hodin a při Dnech evropského dědictví.
Kostel sv. Anny
Stojí při hlavním tahu silnice na Domažlice. Původně pozdně gotický kostel s vynikající síťovou klenbou presbytáře byl v 18. století barokizován a v r. 1842 doplněn o empírovou hrobku. Představuje také výraznou dominantu krajiny.
Kostel sv. Apolináře
Arciděkanský chrám sv. Apolináře na Velkém předměstí z pol. 13. stol. patří k nejstarším církevním stavbám ve městě. Je to jednolodní obdélníková stavba z gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou klenbou z konce 14. stol. a o něco málo mladší kaplí Panny Marie na jižní straně, kde se nachází vzácné malby z doby kolem r. 1500 mezi nimi i nejstarší pohled na město Horšovský Týn.
Kostel byl vypálen při obléhání Husity v r. 1422 a úplně dostavěn byl až v pol. 18. století ve stylu barokním, rovněž interiér je až na malé vyjímky poznamenán totou přestavbou. V letech 1926 - 1927 byl kostel opět nákladně opravován, přičemž byli odhaleny původní gotické prvky skryté pod barokní omítkou.
V objektu kostela i na venkovních zdech jsou vsazené různé náhrobní kameny z let 1510 - 1834.
V tomto chrámu se nachází dva oltářní obrazy (Jan Nepomucký 1911, Panna Maria Bolestná 1915), které jsou dílem akademické malířky Pauline Bäuml.
Kapucínský klášter
Bývalý klášter kapucínů se špitálem založil za východní branou města Adam Matyáš z Trauttmansdorffu v roce 1650.Jednoduchý raně barokní konventní chrám z let 1650 – 1654 je dílem Víta ze Štrašsburku. Sloužil též jako rodinná hrobka Trauttmansdorffů. V roce 1785 byl klášter zrušen císařem Josefem II., ale krátce nato byl znovu obnoven.V roce 1942 byl klášter opět uzavřen. I když byla po válce činnost kapucínů načas obnovena, byl v roce 1950 konvent definitivně zrušen a z kostela vznikl sklad velkoobchodu. V současnosti je klášterní komplex majetkem města a připravuje se jeho celková rekonstrukce.
Zvonice
V 18. a 19. století je znázorněna jako polygonální kaple s kruhovými okny a stanovou střechou.
Nyní zde stojí čtvercová klasická stavba s nízkou plechem pokrytou střechou. Uvnitř se nachází zvon o průměru 184 cm vážící 3t o objemu 5.8m, který se rozeznívá vždy jen o Vánocích. Podle letopočtu byl vyroben v roce 1614 na náklady Viléma z Lobkovic.
Věž tohoto kostela umožňuje návštěvníkům překrásnou vyhlídku po okolním kraji. Zpřístupněna veřejnosti je od 1.7. do 31.8. každý den kromě pondělí od 9.00-12.00 a 13.00-16.00 hodin a při Dnech evropského dědictví.
Kostel byl vypálen při obléhání Husity v r. 1422 a úplně dostavěn byl až v pol. 18. století ve stylu barokním, rovněž interiér je až na malé vyjímky poznamenán totou přestavbou. V letech 1926 - 1927 byl kostel opět nákladně opravován, přičemž byli odhaleny původní gotické prvky skryté pod barokní omítkou.
V objektu kostela i na venkovních zdech jsou vsazené různé náhrobní kameny z let 1510 - 1834.
V tomto chrámu se nachází dva oltářní obrazy (Jan Nepomucký 1911, Panna Maria Bolestná 1915), které jsou dílem akademické malířky Pauline Bäuml.
Nyní zde stojí čtvercová klasická stavba s nízkou plechem pokrytou střechou. Uvnitř se nachází zvon o průměru 184 cm vážící 3t o objemu 5.8m, který se rozeznívá vždy jen o Vánocích. Podle letopočtu byl vyroben v roce 1614 na náklady Viléma z Lobkovic.